Vděčí muži své pověstné “rýmičce” za přežití?

Když jsem nedávno listovala jedním magazínem, zaujala mě následující hádanka: Smrtelná mužská nemoc na čtyři. Správná odpověď byla samozřejmě rýma, byť každý v Čechách ví, že mužské nachlazení se zásadně nazývá „rýmička“. Už jenom to slovo samotné svým zdrobnělým tvarem vyvolává představu muže, který s plným nosem volá kněze k poslednímu pomazání. Zdá se však, že právě taková rýmička mohla našim předkům zachránit život.

Čeští muži nejsou zdaleka jediní, pro koho je lehké ucpání nosu balancováním na hraně života a smrti. Význam anglického man flu můžete naleznout dokonce v Oxfordském slovníku angličtiny. Slovníkové heslo spíše nenápadně zařazuje daný výraz do kategorie informal, humorous. Podstatné však zůstává: představa lehkého onemocnění, doprovázeného přeháněním závažnosti symptomů. Implicitně můžeme tušit, že zatímco muž leží v úporných bolestech svalů zhroucený na loži, ženě by k vyléčení stačil v nejhorším případě jeden Coldrex zkonzumovaný uprostřed supermarketu, zatímco před sebou s dvěma dětmi v náručí ladně tahá plný košík.

 

 

Zajímavé ovšem je, že některé výzkumy naznačují, že by za mužským nachlazením nemusela být pouhá touha po opečovávání, ale že náročnější prožívání symptomů chřipky a nachlazení by mohlo mít evoluční základ.

Studie provedená na odebraných buňkách například ukázala, že izolované buňky vykazují mnohem silnější imunitní reakci na virus rýmy (rinovirus), pokud byly odebrány ženám před menopauzou, než pokud pocházely od mužského dárce. Tento efekt však nebyl pozorován, když byli muži srovnáváni s ženami po menopauze. Přesto však na základě vlastního pozorování jistě potvrdíte, že se rýma muže a ženy po padesátce stejně výrazně liší.

Rozdíly mezi pohlavími v imunitních schopnostech organismu jsou považovány za následek hormonálních rozdílů – estradiol fungující jako imunoprotektivní hormon (imunitu zvyšující), zatímco testosteron fungující jako imunosupresivní hormon (imunitu snižující). Důležité je si ale uvědomit, jaké další faktory by mohly výsledky studií ovlivnit – např. vyšší spotřeba tabáku nebo nižší pravděpodobnost preventivních prohlídek u mužů. Přestože tyto výsledky tedy naznačují určitý vztah mezi imunitní reakcí a hormony, v souvislosti s mužským nachlazením se jedná spíše o slabší důkaz.

Přesvědčivější výsledek přináší například americká observační studie, která u mužů ve srovnání s ženami stejného věku upozorňuje na vyšší výskyt smrti z důvodu chřipky. A to nezávisle na dalších proměnných, jako je výskyt srdečního onemocnění, rakoviny nebo chronických dechových obtíží. Ale nemusíme jít až tak daleko, akutní onemocnění dechového systému u mužů mívají většinou pouze komplikovanější průběh.

Přestože tyto výsledky naznačují, že být mužem trpícím akutním virovým dýchacím onemocněním představuje vcelku nepříjemnou situaci, je nutné být opatrný v unáhlených závěrech, i poměrně přesvědčivá vysvětlení mají vždy nějaké „ale“.

Pokud by za výsledky studií výše byl opravdu jakýsi „vyšší“ evoluční smysl, jeho význam zůstává nejasný. Někoho z vás možná napadne, že v dobách lovu mohlo být pro muže těžší prožívání byť lehčích onemocnění pojistkou, jak zůstat v teple jeskyně a nevydávat se na riskantní výpravy. Existují ovšem i jiné názory – autoři jedné studie se zamýšlejí nad tím, že snížená imunita pro muže (i v případě zvířecí říše) není tak podstatná, jelikož je statisticky pravděpodobnější, že zemřou následkem traumatu, než infekce. Další interpretace zase říká, že produkce testosteronu a jeho vliv na agresivní chování a vývoj sekundárních pohlavních znaků je tak důležitá, že převáží nevýhody pojící se s imunosupresivním efektem tohoto hormonu.

Přesto se mi osobně zdá nejpravděpodobnější, že lov byl natolik velkou a riskantní událostí v životě pravěkého člověka, že potenciální riziko, pramenící z byť poměrně malého snížení schopností, mohlo ohrozit nejenom nemocného jednotlivce, ale i další členy kmene. Nezapomeňme, že lov byl kolektivní záležitostí, a drobná nepozornost, slabost, či únava, mohla stát život několika dalších jedinců. Zakašlání prozradí číhajícího pramuže nepřátelským šelmám. Raněný mamut se agresivně ohání po jednom z mužů, zatímco druhý muž, který by měl vrhat oštěp, smrká. Ač to může působit komicky, smrt byla při lovu neustále přítomná a smrt několika mužů by ohrozila celou rodinnou jednotku a pravděpodobně i celý kmen.

Muž, který rýmičku náležitě prožívá, tak měl nejen větší šanci vlastního přežití, ale mohl být i pro ostatní členy kmene spolehlivějším loveckým partnerem. To jsou však spekulace, kdy se snažíme odhalit jednu z mnoha evolučních záhad.