Co o vás prozradí délka prstů? Třeba něco o sklonu k nevěře.

Na chvíli přestaňte číst a podívejte se na svou ruku.

Je váš prsteníček delší než ukazováček? Během matčina těhotenství jste byli v děloze pravděpodobně vystaveni vyšší hladině testosteronu.

Máte naopak delší ukazováček? Hladina byla nižší.

Pokud jste si na první otázku odpověděli ano, je také pravděpodobnější, že jste muž. Poměr délky ukazováčku a prsteníčku se označuje jako index 2D:4D. U žen bývá tento poměr opačný – jejich ukazováčky svou délkou často předčí prsteníčky. Část „2D“ značí délku 2. prstu-ukazováčku, zatímco „4D“ reprezentuje délku 4. prstu-prsteníčku. Pokud váš ukazováček měří 7 cm a prsteníček 7.5 cm, váš 2D:4D index je 0.933 (7/7.5). Delší prsteníček je považován za nízký 2D:4D index (maskulinní), delší ukazováček za vysoký 2D:4D index (feminní).

Připomíná vám to vzdáleně čtení z ruky? Výzkum kupodivu ukazuje, že tento poměr může mít v dospělosti vliv na naše tělo, mysl i chování.

Jak už bylo zmíněno na začátku, vědci se shodují, že úroveň testosteronu během těhotenství tento index ovlivňuje. Co je ale zajímavé? Výzkum, který toto finálně potvrdil, vůbec nestudoval lidský plod, ale myši v děloze (a následně během života). Ano, rozdíly ve 2D:4D indexu můžeme nalézt i ve zvířecí říši.

Mnoho výzkumů se soustředilo na nejrůznější korelace související s poměrem délky ukazováčku a prsteníčku. Bylo například zjištěno, že muži s maskulinnějším indexem jsou i ženami vnímáni jako více maskulinní a dominantní. U těch samých mužů se také objevovala častěji agresivita jako osobnostní rys. U žen žádný podobný vztah nalezen nebyl. Další studie ukázala, že muži s nižším 2D:4D indexem lépe vycházejí se ženami a jsou k nim obecně příjemnější (např. více naslouchají nebo jsou ochotnější ustoupit). Ženy s vyšším indexem (který je považován za více „feminní“) se zase snaží muže zaujmout tím, že dodržují zdravý životní styl, více se líčí a nosí stylovější oblečení.

Ve spojení poměru 2D:4D a oblasti vztahů dále studie ukazují, že muži i ženy s nižším poměrem mají větší sklony k nevěře – prenatální vystavení testosteronu tak má zřejmě vliv i na sexuální chování v dospělosti.

Nižší index se zdá být také v souvislosti s lepšími atletickými schopnostmi (např. s rychlostí běhu), u mužů také s ochotou riskovat – ať už se jedná o rizikové sociální chování (hovor na palčivé téma), tak o rizikové rekreační aktivity jako např. horolezectví či potápění.

Studium 2D:4D indexu se nevyhnulo ani klinické oblasti – některé studie nachází korelaci mezi nižším indexem a ADHD, vyšší index naopak může hrát roli při rozvoji depresivních a úzkostných poruch.

Dalších studií byste určitě sami našli spoustu, důležité je asi ale uvědomit, že korelace není kauzalita – 2D:4D index nemůžeme brát jako pevně dané číslo, podle kterého budeme posuzovat každého z nás. Pokud zklamaně hledíte na svou ruku a chystáte se zahodit své atletické náčiní, zadržte.

Lepší zdraví nemusí stát miliony. Někdy stačí jen drobné pošťouchnutí

Minulý rok touto dobou získal Nobelovu cenu za ekonomii Richard Thaler. Je teprve druhým člověkem, který získal toto prestižní ocenění za práci v oboru behaviorální ekonomie. Tato disciplína spojuje ekonomii a psychologii. aby lépe porozuměla lidskému rozhodování. Ačkoliv se to na první dojem možná nezdá, behaviorální ekonomie již má po celém světě tisíce praktických využití, které mají i sílu zachraňovat lidské životy. Přečtěte si, jak dobře napsaný plakát v ordinaci může přispět k zamezení šíření nemocí nebo jak jsme na tom s využitím behaviorální ekonomie v ČR.

Read more

Vděčí muži své pověstné “rýmičce” za přežití?

Když jsem nedávno listovala jedním magazínem, zaujala mě následující hádanka: Smrtelná mužská nemoc na čtyři. Správná odpověď byla samozřejmě rýma, byť každý v Čechách ví, že mužské nachlazení se zásadně nazývá „rýmička“. Už jenom to slovo samotné svým zdrobnělým tvarem vyvolává představu muže, který s plným nosem volá kněze k poslednímu pomazání. Zdá se však, že právě taková rýmička mohla našim předkům zachránit život.

Read more

CEBEX na Radiožurnálu

Ředitel CEBEX Vojtěch Zíka promluvil 20.10.2018 v pořadu Host Radiožurnálu o tom, jak a proč je důležité zkoumat lidské rozhodování.

Záznam rozhovoru

Přepis části rozhovoru (převzato z webu ČrO)

Naše rozhodování se vyvíjelo během milionů let evoluce našich předků. A zůstaly nám znaky, které byly výhodné, protože nám umožnily přežít. Když lidé neměli vědu ani řeč, poslouchali mozek – a to nám zůstalo. „Sdílíme například chuť na sladké. Po většinu evoluční historie bylo jediným zdrojem cukru ovoce. Když jsme potkali strom, mozek vyslal signál: natrhej si ovoce a nacpi se – to přetrvalo dodnes, ačkoli zdroj cukru je všude,“ vysvětluje Vojtěch Zíka.

Vývojově mladší chyby v rozhodování jsou spojeny s životem ve velkých společenstvích, které nejsou v přírodě běžné. Vyvinuli jsme si normy „chovat se jako ostatní“, abychom přežili. „Sociální normy mají obrovský vliv na to, jak se rozhodujeme: máme v sobě potřebu chovat se tak, jak se chová většina společnosti,“ říká Vojtěch.

A protože je rozhodování energeticky náročné, měli bychom se držet rčení „ráno moudřejší večera“ – je pravdivé. „Mozek spotřebuje 20 % naší energie. Naše schopnost rozhodovat se není neomezená. Během dne se snižuje a večer děláváme špatná rozhodnutí,“ vysvětluje Vojtěch.

V souvislosti s rozvojem internetu a jeho nekonečnými možnostmi se hovoří o krizi rozhodování. Tváří v tvář tolika příležitostem – a tolika lidem, kteří se jim věnují – mohou mít lidé strach ze selhání. Jak tomu čelit? „Lidé by měli dělat, co je baví, co mají rádi. Když na něco myslíme a dělá nám to dobře, měli bychom se tomu věnovat a nehledět na statistiky,“ uzavírá Vojtěch Zíka.

Future Port 2018: Mají nadměrně sebevědomí lidé budoucnost?

Na začátku září jsme se zúčastnili Future Portu 2018 a při této příležitosti jsme neváhali a otestovali kolemjdoucí naším testem na nadměrné sebevědomí. Jak ukazují nejnovější výzkumy, vysoká míra nadměrného sebevědomí vede dlouhodbě k negativním výsledkům, ať již v osobním či profesním životě. Například nadměrně sebevědomí manažeři činí příliš optimistická finanční či strategická rozhodnutí. Nadruhou stranu však víme, že přiměřená míra sebevědomí vede k optimálním výsledkům. Zjednodušeně celou věc se sebevědomím lze shrnout tak, že trocha sebevědomí je potřebná, ale všeho moc škodí.

Celkem jsme do našeho experimentu (který se skládal z 10 kvízových otázek, u kterých participanti museli vyznačit jistotu svou odpovědí) zapojilo ca. 100 lidí, z čehož test dokončilo 87. A zde jsou výsledky.

 

 

Na grafu vidíte 2 osy – Úroveň znalostí a Úroveň sebevědomí. První osa měří, kolik procent otázek daný účastník experimentu zodpověděl správně. Druhá osa měří, jak si svými odpověďmi byl účastník jistý. Černá Linie racionality značí „optimální“ úroveň sebevědomí vzhledem ke znalostem. Lidé (každý červený a modrý puntík), kteří jsou nad Linií racionality jsou pak nadměrně sebevědomí, zatímco lidé pod ní jsou nedostatečně sebevědomí. Velikost puntíku pak značí jak velké sebevědomí daný participant měl vzhledem ke svým znalostem.

Vzhledem k obtížnosti kvízových otázek se nelze divit, že průměrný participant zodpověděl správně kolem 30 % otázek. O to ale v tomto experimentu zase tolik nešlo. Jak je z grafu patrné, většina účastníků věřila svému úsudku mnohem více, než by bylo bývalo vhodné.

Obzvláště ve finanční oblasti se zdá, že dlouhodobě se nadměrně vysoké sebevědomí nevyplácí a je jen otázka času, kdy nadměrně sebevědomý člověk udělá chybné rozhodnutí s vážnými následky. Pokud však ví, že má k takovému chování sklony, může své rozhodování korigovat.

 

Průkopník experimentálních metod Vernon Smith v Praze

Když se řekne „behaviorální ekonomie“, někteří si vybaví behaviorismus (oblast psychologie, se kterou je spojen např. I.P. Pavlov) a pro někoho je to jen těžko vyslovitelné sousloví bez jasného obsahu. Do širšího povědomí se tento vedlejší proud ekonomie – který se snaží zohledňovat zákonitosti lidského chování při modelování ekonomického rozhodování – dostal na konci roku 2017, kdy za „přispění k rozvoji behaviorální ekonomie“ získal Nobelovu cenu Richard Thaler. S trochou nadsázky lze však říci, že kdo ví, jak by to bylo s Nobelovo cenou pro R. Thalera i celou behaviorální ekonomií nebýt jiného nobelisty, Vernona L. Smitha.

Read more