Vděčí muži své pověstné “rýmičce” za přežití?

Když jsem nedávno listovala jedním magazínem, zaujala mě následující hádanka: Smrtelná mužská nemoc na čtyři. Správná odpověď byla samozřejmě rýma, byť každý v Čechách ví, že mužské nachlazení se zásadně nazývá „rýmička“. Už jenom to slovo samotné svým zdrobnělým tvarem vyvolává představu muže, který s plným nosem volá kněze k poslednímu pomazání. Zdá se však, že právě taková rýmička mohla našim předkům zachránit život.

Read more

CEBEX na Radiožurnálu

Ředitel CEBEX Vojtěch Zíka promluvil 20.10.2018 v pořadu Host Radiožurnálu o tom, jak a proč je důležité zkoumat lidské rozhodování.

Záznam rozhovoru

Přepis části rozhovoru (převzato z webu ČrO)

Naše rozhodování se vyvíjelo během milionů let evoluce našich předků. A zůstaly nám znaky, které byly výhodné, protože nám umožnily přežít. Když lidé neměli vědu ani řeč, poslouchali mozek – a to nám zůstalo. „Sdílíme například chuť na sladké. Po většinu evoluční historie bylo jediným zdrojem cukru ovoce. Když jsme potkali strom, mozek vyslal signál: natrhej si ovoce a nacpi se – to přetrvalo dodnes, ačkoli zdroj cukru je všude,“ vysvětluje Vojtěch Zíka.

Vývojově mladší chyby v rozhodování jsou spojeny s životem ve velkých společenstvích, které nejsou v přírodě běžné. Vyvinuli jsme si normy „chovat se jako ostatní“, abychom přežili. „Sociální normy mají obrovský vliv na to, jak se rozhodujeme: máme v sobě potřebu chovat se tak, jak se chová většina společnosti,“ říká Vojtěch.

A protože je rozhodování energeticky náročné, měli bychom se držet rčení „ráno moudřejší večera“ – je pravdivé. „Mozek spotřebuje 20 % naší energie. Naše schopnost rozhodovat se není neomezená. Během dne se snižuje a večer děláváme špatná rozhodnutí,“ vysvětluje Vojtěch.

V souvislosti s rozvojem internetu a jeho nekonečnými možnostmi se hovoří o krizi rozhodování. Tváří v tvář tolika příležitostem – a tolika lidem, kteří se jim věnují – mohou mít lidé strach ze selhání. Jak tomu čelit? „Lidé by měli dělat, co je baví, co mají rádi. Když na něco myslíme a dělá nám to dobře, měli bychom se tomu věnovat a nehledět na statistiky,“ uzavírá Vojtěch Zíka.

Future Port 2018: Mají nadměrně sebevědomí lidé budoucnost?

Na začátku září jsme se zúčastnili Future Portu 2018 a při této příležitosti jsme neváhali a otestovali kolemjdoucí naším testem na nadměrné sebevědomí. Jak ukazují nejnovější výzkumy, vysoká míra nadměrného sebevědomí vede dlouhodbě k negativním výsledkům, ať již v osobním či profesním životě. Například nadměrně sebevědomí manažeři činí příliš optimistická finanční či strategická rozhodnutí. Nadruhou stranu však víme, že přiměřená míra sebevědomí vede k optimálním výsledkům. Zjednodušeně celou věc se sebevědomím lze shrnout tak, že trocha sebevědomí je potřebná, ale všeho moc škodí.

Celkem jsme do našeho experimentu (který se skládal z 10 kvízových otázek, u kterých participanti museli vyznačit jistotu svou odpovědí) zapojilo ca. 100 lidí, z čehož test dokončilo 87. A zde jsou výsledky.

 

 

Na grafu vidíte 2 osy – Úroveň znalostí a Úroveň sebevědomí. První osa měří, kolik procent otázek daný účastník experimentu zodpověděl správně. Druhá osa měří, jak si svými odpověďmi byl účastník jistý. Černá Linie racionality značí „optimální“ úroveň sebevědomí vzhledem ke znalostem. Lidé (každý červený a modrý puntík), kteří jsou nad Linií racionality jsou pak nadměrně sebevědomí, zatímco lidé pod ní jsou nedostatečně sebevědomí. Velikost puntíku pak značí jak velké sebevědomí daný participant měl vzhledem ke svým znalostem.

Vzhledem k obtížnosti kvízových otázek se nelze divit, že průměrný participant zodpověděl správně kolem 30 % otázek. O to ale v tomto experimentu zase tolik nešlo. Jak je z grafu patrné, většina účastníků věřila svému úsudku mnohem více, než by bylo bývalo vhodné.

Obzvláště ve finanční oblasti se zdá, že dlouhodobě se nadměrně vysoké sebevědomí nevyplácí a je jen otázka času, kdy nadměrně sebevědomý člověk udělá chybné rozhodnutí s vážnými následky. Pokud však ví, že má k takovému chování sklony, může své rozhodování korigovat.

 

Průkopník experimentálních metod Vernon Smith v Praze

Když se řekne „behaviorální ekonomie“, někteří si vybaví behaviorismus (oblast psychologie, se kterou je spojen např. I.P. Pavlov) a pro někoho je to jen těžko vyslovitelné sousloví bez jasného obsahu. Do širšího povědomí se tento vedlejší proud ekonomie – který se snaží zohledňovat zákonitosti lidského chování při modelování ekonomického rozhodování – dostal na konci roku 2017, kdy za „přispění k rozvoji behaviorální ekonomie“ získal Nobelovu cenu Richard Thaler. S trochou nadsázky lze však říci, že kdo ví, jak by to bylo s Nobelovo cenou pro R. Thalera i celou behaviorální ekonomií nebýt jiného nobelisty, Vernona L. Smitha.

Read more